Soňa Červená

1925 – 2023 

Nejprve vystupovala v Praze, Brně, Varšavě a Moskvě, brzy v Berlíně, Salcburku, Bayreuthu, Frankfurtu a Vídni, poté v San Francisku, Los Angeles, Chicagu a po celé západní Evropě, zejména v Německu, Švýcarsku, Francii, Španělsku a Itálii. Proslula v operních rolích Orfea, Cherubína, Ulriky, Azuceny, Erdy, Brangäny, Dalily, Carmen, Herodias a Klytaimnestry. Ve světě se zasloužila o interpretaci děl Leoše Janáčka v češtině, sama jako Zefka, Stařenka a Kabanicha. Spolupracovala s předními umělci své doby – s dirigenty Karajanem, Kubelíkem i Boulezem, s režiséry Voskovcem, Felsensteinem i Wagnerem, na scéně byla partnerkou Maria del Monaca a Renaty Tebaldi i Franca Corelliho a Nikolaje Gjaurova, znala se s Callasovou, Domingem i Pavarottim. Nadšeně se věnovala nové tvorbě, mnohdy psané pro ni. Po třiceti sezonách volně přešla z operní dráhy do hamburského činoherního divadla Thalia, s nímž hostovala v režiích Roberta Wilsona také v Riu de Janeiro, Hongkongu a Sydney.

Po návratu do rodné Prahy byla její vystoupení ctí pro scény Národního divadla a koncertní síně České, Brněnské, Královéhradecké a Teplické filharmonie často při premiérách děl jí věnovaných. V sepětí se soubory Národního divadla nově hostovala také v Plzni, Litomyšli, Hradci Králové, Olomouci, Třebíči, Bystřici pod Pernštejnem, Ostravě, Nitře, Bratislavě, Banské Bystrici, Budapešti, Bělehradě, Neapoli, Madridu, Remeši, Linci, Vratislavi, Helsinkách, Soulu a New Yorku.

Obdržela nejvyšší vyznamenání – tituly komorní pěvkyně a Dáma české kultury, zlatou medaili J. F. Kennedyho, ceny Thálie, Alfreda Radoka a Classic Prague Awards, medaili Artis Bohemiae Amicis, státní medaili Za zásluhy, Granátovou hvězdu, Zlatou cenu, Cenu Trebbia a četné další. Byla jmenována čestnou členkou Státní opery a čestnou občankou hlavního města Prahy, městské části Praha 2, Hradce Králové a Lázní Toušeně, kde trávila léto. Její poslední operní rolí byla Hraběnka v Čajkovského Pikové dámě v Mahenově divadle v Brně na jaře 2022, její poslední melodramatickou rolí byla postava Svaté Ludmily v oratoriu Jana Zástěry Nádech věčnosti, naposledy provedená v Lateránské bazilice v Římě italsky 29. září 2022.

Stopa Soni Červené zůstává hluboko zapsána v srdcích pamětníků a všech, s nimiž spolupracovala. Svým jedinečným uměním, příkladnou pílí a životní silou obdarovávala nejen publikum, ale s láskou každého, kdo ji směl s čistým srdcem poznat blíže. O všechno se zajímala, ve volných večerech navštěvovala opery, činohry i koncertní síně a kina, pokud je měla v dosahu, vášnivě ráda četla ve čtyřech jazycích. Měla ráda upřímné přátele, ale ještě raději zůstávala sama. Ohlasy plodů jejího bohatě naplněného uměleckého života k nám budou doléhat stále blíže a naléhavěji, než vzdalující se světlo její planetky Červená 26897 mezi drahami Marsu a Jupiteru. Mají podobu knih Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno, rozhlasových a televizních rozhovorů, medailonků, záznamů představení a kompaktních disků se vzpomínkami, písněmi i celými operami a recitály. Její odkaz žije dál v Nadačním fondu, který podporuje mladé umělce a významné počiny v oboru vážné hudby.  

Rozloučení se Soňou Červenou připravilo s velkou důstojností a pozorností Národní divadlo v Praze. Na své přání odtud byla převezena do Hradce Králové, kde následovalo velkolepé duchovní uvítání i rozloučení v katedrále Svatého Ducha a uložení do rodinné hrobky jejího pradědečka Václava Františka Červeného, zakladatele světově proslulé továrny na žesťové nástroje.

Čest její památce!

Správní rada Nadačního fondu Soni Červené